Jméno David Zoubek se objevovalo v sestavě jirenského mužstva už v divizních časech, to ale šlo o otce současného záložníka Viktorie. Jeho syn přišel do Jiren letos v létě a pravidelně nastupuje v záložní řadě. Společně s brankářem Frantou Kafkou, Petrem Jeníčkem, Tomášem Borkem a Radkem Stöcknerem patří mezi pětici hráčů, která ve všech 14 dosavadních podzimních zápasech oblékla červenobíle pruhovaný dres.
Davide, kolikátým klubem v ČFL, jimiž jsi už prošel, jsou Jirny?
„Čtvrtým. Už v šestnácti nebo sedmnácti letech jsem nastoupil v ČFL za Kunice, ještě v době, kdy byly farmou Dukly. Potom jsem si zahrál za Benešov, mezitím juniorskou ligu za Slavii a letos na jaře znovu ČFL za Zápy. Ještě předtím loni na podzim jsem byl v druholigovém Ústí na Labem, ale nedostával jsem tam příležitost.“
Ze severu Čech jsi odešel do Záp, do třetí ligy. Bral si to jako krok zpátky?
„Ani ne, protože jsem chtěl hlavně pravidelně hrát. V Zápech jsem sice odehrál třináct jarních zápasů, ale celkově méně minut, než jsem si představoval. Zápy staví na zkušených hráčích. Mrzelo mě to, protože jsem měl předtím během zimní přípravy tři góly a tři asistence. Navíc Zápy hrají vyloženě silový fotbal a já jsem spíš tvořivější typ. Proto jsem chtěl letos v létě zase jinam, kde budu hlavně hrát a kam zapadnu, a vyšly z toho Jirny.“
To se ti splnilo, hraješ pravidelně a až na dvě výjimky v základní sestavě. Odvrácenou stranou věci jsou ale výsledky mužstva.
„Mám to stále hlavě, samozřejmě že ano. A nejsem sám. My musíme těžit z maličkostí, což se nám už několikrát na podzim podařilo. Přijde mi však, že v poslední době tomu nejdeme jako tým moc naproti. Přitom co se týče individuálních herních kvalit hlavně kostry mužstva, která hraje pravidelně, na tom určitě nejsme tak zle, jak napovídá tabulka.“
V čem je tedy hlavní problém?
„V tom úplně základním, tedy přístupu k fotbalu a účasti na trénincích. Odsud se to odvíjí. Třetí liga sice už není profesionálnější soutěž, ale přístup většiny hráčů by i tak měl být lepší. Hlavně těch mladších. Nejsem tu od toho, abych něco podobného řešil nebo mentoroval, ale názor na to mám. A klidně ho řeknu.“
Zpočátku sezony tohle ale fungovalo, ne?
„To ano, postupem času se to ale zhoršilo. Pokud jsem mluvil o maličkostech, měl jsem na mysli například dvoubodové zisky proti Velvarům a Živanicím. Komu se podaří získat čtyři body ze dvou utkání, aniž by v nich dal gól?“
Řečnická otázka… No alespoň neskromně připomeňme, že právě ty jsi v obou proměnil rozhodující penaltu v rozstřelu, což znamenalo dvakrát bod navíc.
„Neberu to tak, prostě na mě vyšla vždy ta rozhodující série, a mohl to být kdokoliv jiný z nás. Spíš se snažím jít příkladem na trénincích, jichž se zúčastňuji pravidelně. Připravuji se už před ním a myslím, že vím, co a jak dělat. V tomhle je fotbal individuální, a je potřeba si to nastavit v hlavě. Vždyť hrajeme třetí ligu.“
Tyto zásady ti nejspíš vštípil otec, že?
„Ano, ale postupem času jsem začal sám poznávat, že cesta výš je každým krokem stále víc složitější, a je potřeba překonávat další a další hranice vnější i vnitřní síly. Přitom nemohu říct, že jsem teď sám se sebou spokojen, chtěl bych být někde jinde, ne se trápit na chvostu tabulky. Moc bych si přál, abychom žili fotbalem jako celý kolektiv, a vědět tak, že to má celé smysl. Když už byla řeč o taťkovi, rád bych připomněl, že i jeho zamlada trénoval pan Hradecký, to ale bylo v Brandýse nad Labem. Tehdy byl druholigový.“
Tobě zatím druhá liga a angažmá v Ústí nad Labem moc nevyšlo. Je to tedy tak, že čekáš na další šanci?
„Ano, čekám. Nelze však jen čekat, ale připravovat se a jak už jsem zmínil, i individuálně. Pokud tomu nepůjdu naproti, nedám si trénink navíc, tak se to nestane.“
Jenomže už několikrát na podzim jsi měl šance, které měly skončit gólem. A mužstvu by určitě pomohly. Cítíš vůči němu v tomto směru dluh?
„Nevím, zda se jedná o dluh, ale tyhle šance jsem proměnit samozřejmě měl. Popravdě nedokázal bych si předem představit, že dám první gól až ve čtrnáctém kole. Šel jsem do sezony s tím, že vezmu odpovědnost na sebe, ale nedaří se tak, jak bychom chtěli. Byly tu třeba i šance, do kterých jsem dostal přihrávkami spoluhráče, ale také z nich nic nebylo.“
Nepříjemnou realitou jsou tři prohry za sebou: v Litoměřicích, doma s Olympií Radotín a před týdnem v Zápech. Proč už to nejde ani na vlastním hřišti v Jirnech?
„Nevím, prostě nejsme pro soupeře nebezpeční. Neumíme vepředu podržet míč, do čehož zapadám i já. Před dvěma týdny jsme tu prohráli s Olympií Radotín 1:2. Bylo to sice vyrovnané, ale i tak měla Olympia k výhře blíž, byla cílevědomější. Pravdou ale také je, že jsme měli kopat penaltu po faulu brankáře Čápa na Štokyho. Byla to jasná situace, ale nepísknutá. Holt se tak nestalo. Měli jsme si vytvořit i jiné gólové situace.“
Třeba ze standardek, které právě ty většinou rozehráváš?!
„Řekl bych, že mi v poslední době jdou, ale přesto z nich nic není. Asi si neumíme najít prostor. Ono je to ale i v průběhu hry. V době, kdy třeba máme balon podržet, tak spěcháme. A naopak. Pak přijde většinou ztráta, brejk a my ani nedostupujeme protihráče a nezavíráme prostor. Je to celý řetězec důvodů, proč jsme poslední v tabulce.“
Před týdnem přišla prohra 1:6 v Zápech. Co říkáš debaklu v derby?
„Podle mého názoru jsme hráli sedmdesát minut dobrý fotbal. V době, kdy jsem snížil z penalty na 2:1, Zápům docela zatrnulo. Byli jsme v tu chvíli hodně aktivní, ale hloupé chyby zavinily další inkasované góly a nakonec i vysokou prohru.“
Byl to pro tebe zvláštní zápas?
„Nebyl. Strávil jsem sice v Zápech letošní jaro, ale ve fotbale se žije přítomností. Hlavně hráči.“
V neděli 4. listopadu je na programu zápas s druhým týmem tabulky. Loko Vltavín se přitom tady podařilo porazit v letní přípravě, a speciálně tobě utkání vyšlo, že?
„Vyhráli jsme 5:4, dal jsem dva góly. Jeden po přihrávce od Štokyho a druhý z penalty po faulu na mě. Ale to už dnes nehraje žádnou roli.“
Hráči Vltavínu to ale mohou mít v hlavách, že tady v létě neuspěli?!
„To ano, ale v přáteláku. Teď budou mít také v hlavách, že hrají proti poslednímu týmu tabulky. Vltavín je jedno z mála vyloženě fotbalových mužstev ve třetí lize.“
Připomeňme, že zápas s Vltavínem začíná ve 13:30 hodin. V co se dá za takové situace doufat?
„Hlavně musíme začít od sebe, od vlastního výkonu a herního projevu. Pak by to mohla být třeba remíza 1:1 a druhý bod vybojovat z penaltového rozstřelu. Přál bych gól Michalu Heldovi. Radši bych byl samozřejmě za výsledek 2:1 v zápase a tři body. Když už ale nemáme na to, abychom soupeře přestříleli, pak se vraťme k těm nejmenším věcem, abychom znovu těžili z minima maximum.“
Celkově vzato, situace je složitá. Budeš mít snahu odsud po podzimu odejít?
„Nad tím nepřemýšlím, protože hraju teď tady v Jirnech a nejsem typem, který by utíkal z bojiště – tím spíš, že je to složité. Musela by to být opravdu zajímavá nabídka, hlavně chci však teď pomoci, aby to začalo fungovat a třetí liga se pro Jirny zachránila. Parta je dobrá, kluci jsou v pohodě. Vím, že věk na to, abych se posunul výš, už mám, spoléhám ale spíš na ty malé krůčky než na velké kroky, které nevedou nikam.“
Davide, ať se tedy nakonec splní vše dobré, co jsi zmínil.
David Zoubek
narozen: 20. června 1996 v Benešově
výška: 175 cm, váha: 69 kg
post: krajní záložník
číslo dresu: 17
pravák/levák: levák
přezdívka: Zub
fotbalové vzory: Neymar a Kylian Mbappé
dosavadní kariéra: Sokol Hrusice, TJ Kunice, FK Bohemians Praha, FK Mladá Boleslav, Dukla Praha a farma Kunice, Slavia Praha, SK Benešov, Slavia Praha, FK Ústí nad Labem, SK Zápy, Viktorie Jirny
odehrál za Jirny v ČFL: 14 zápasů
bydliště: Stránčice
mimofotbalové záliby: kino, playstation