4. 10. 2018   |   Redakce

Číslo 10 nosil na dresu legendární Brazilec Pelé, nejlepší fotbalista všech dob. Obvykle také bývá ve všech týmech tím nejžádanějším číslem. V týmu Viktorie Jirny ho měli v poslední době Pavel Vandas a Jiří Vondráček. Po jejich odchodu ho navléká další záložník JAKUB ANDRLE, který přišel do našeho mužstva z SK Úvaly.

Jakube, jsi zde novým hráčem. Prozraď něco o sobě!

„Pocházím ze Svitav a v patnácti letech jsem odešel do mladšího dorostu Slovanu Liberec. Tamní fotbalová akademie však byla spjata se studiem stavařské školy a já chtěl vyloženě sportovní zaměření. Proto jsem radši zvolil střední školu Bohemia Chrudim s oborem management fotbalu a sportu. Zde byl čtyři roky mým třídním učitelem i trenérem pan Luděk Zajíc. Po ukončení školy jsem získal trenérskou licenci B, dále licenci rozhodčího, masérský kurz a vzdělání opravňující vykonávat funkci učitele na prvním stupni základní školy. Dokončil jsem školu v roce 2012. Mezitím jsem hrál za MFK Chrudim, většinou B-mužstvo, a také půl roku divizi za Vrchovinu, tým z Nového Města na Moravě.“

A dál?

„Odešel jsem studovat vysokou školu v Pardubicích a mám za sebou tři roky studií oboru informační technologie. Potom jsem školu přerušil, ale chybí mi ještě rok a mám v úmyslu vysokoškolská studia dokončit.“

Proč jsi ji přerušil?

„Popravdě tehdy jsem zvažoval, jak naložit se svým životem. Lákalo mě poznat cizí země, využil jsem proto studentského programu World and Travel a odletěl do Ameriky. Je to program na pět měsíců, tři pracovní a dva na cestování. Jenomže mně se protáhly na dva roky.“

Co jsi za tu dobu stihnul?

„Tři měsíce jako plavčík na Long Islandu, tedy v New Yorku. Potom jsem začal cestovat a projel spoustu států USA, jak východní pobřeží až dolů do Miami, kde jsem také chvíli pracoval v hotelu, tak i západní: Los Angeles, Las Vegas, Grand Canyon, zkrátka Kalifornii, Nevadu a tak dále. Zvažoval jsem v Americe zůstat, ale tady doma jsem měl přítelkyni, teď už manželku. To byl důvod mého návratu. Vzali jsme se letos v červenci a nedávno jsme byli zpátky v USA na svatební cestě. Proto jsem také vynechal tři zápasy ČFL v září. Jinak manželka studuje sportovní management: v Praze na Fakultě tělesné výchovy a sportu.“

Dobře, po dvou letech v USA jsi se vrátil. A kde jsi hrál?

„Za SK Úvaly, protože měl spolupráci s MFK Chrudim. A nastoupil jsem také jako zaměstnanec k firmě O₂. Mám flexibilní zaměstnání; podle mého názoru by se měla práce přizpůsobit fotbalu a ne naopak. V Úvalech se mi líbilo, letos jsme skončili sedmí v divizi B, a byla to úspěšná sezona. Jenomže klub po šesti divizních letech kvůli finančním potížím v létě sám odstoupil a nyní je o dvě soutěže níž v I. A třídě.“

Ale jak jsi se dostal letos v létě sem do Jiren?

„V Úvalech nás trénoval pan Petr Vrabec a ten mi pak také zprostředkoval kontakt na Viktorii Jirny. Z Úval doporučil mě i Radka Skuhravého a během přípravného období bylo rozhodnuto, že tady oba zůstaneme.“

Kolik jsi měl nabídek?

„Celkem pět, ale většinou z nižších soutěží. Tahle byla z ČFL a já jsem vděčný za každou minutu ve třetí lize.“

Co považuješ za své fotbalové přednosti, čím jsi se takříkajíc prodal?

„Řekl bych technická hra, pohyb a fyzička, vydržím hrát s nasazením po celých devadesát minut. Ale nejsem zrovna soubojový typ, jak už napovídá moje postava.“

A co je tvým cílem?

„Dostat se do první ligy, byť je to běh na dlouhou trať. Podle mě nikdy není pozdě, třeba Petr Jiráček šel do ligy v šestadvaceti letech.“

Zpět z první ligy do ČFL. Máme za sebou deset kol a Jirny jsou na opačném pólu tabulky, než zde bylo zvykem. Proč?

„I když jsem tři zápasy chyběl, je jasné, že jde o zklamání. Přesto všechno si troufnu říct, že i současný jirenský tým má kvalitu, dokonce velkou a nepopiratelnou kvalitu. Je potřeba se jen sehrát a vyladit sestavu, aby zapadly jednotlivé dílky do sebe. Některá utkání jsme vinou nesehranosti zbytečně ztratili a myslím, že máme na to, být uprostřed tabulky – rozhodně ne na jejím chvostu.“

Bohužel taková je ale momentální realita. Včetně černé série 373 minut bez vstřelené branky.

„Fotbal je nevyzpytatelný a já jsem přesvědčen, že se zvedneme. K tomu ovšem také musíme začít dávat góly, až dosud to bylo většinou ze standardek nebo po nich. My je ale začneme dávat, s tím přijdou i body, uklidníme se a kvalita se zvedne.“

Takže jsi optimista. A jak hodnotíš poslední tři zápasy?

„Ve středu 18. září jsme doma uhráli dva body proti Velvarům, které nastřelily třikrát břevno, takže to byl spíš zisk než ztráta. Vzápětí jsme pak tady prohráli 0:3 s Pískem, který trestal ze všeho, co měl. Naopak my jsme nevyužili téměř stoprocentní šance. Nacházíme se teď v situaci, že jich nemáme zase tolik, a když už se dvě až tři naskytnou, musíme je proměnit.“

Tak tomu bylo i před týdnem na Vyšehradě, i když tam ty šance asi nebyly úplně vyložené. Ale opět nic, respektive další prohra 0:3.

„Je pravda, jak říká trenér Hradecký, že nám chybí klasický útočník s instinktem zabijáka, jako má David Lafata. Melechovský i Vondráček už tu nejsou, ale já nechci hodnotit spoluhráče: věřím, že každý odevzdává výkon na hranici svých možností. Na Vyšehradě jsme měli šanci zdramatizovat utkání za stavu 1:0 pro domácí, tu jsme ale nevyužili.“

A pak také zhruba deset minut před koncem, i když už to bylo 3:0. Řeč je o tvé příležitosti, respektive střele…

„Ano, to byla ta moje rána zpoza vápna. Měla i faleš a brankář Havránek ji vyrazil před sebe. Vláďa Pokorný ještě celou situaci dohrával, ale byl mu odpískán ofsajd, který nejspíš ofsajdem nebyl. Podle mého názoru jsme ale nehráli zase až tak špatně. Pravdou je, že jsme ztráceli hodně míčů v přechodové fázi hry, ovšem když přišel na hřiště Bóra, tedy Tomáš Borek, zvedli jsme se. Na Vyšehradě jsem odehrál celý zápas a moc rád bych nastoupil znovu v základní sestavě.“

V neděli 7. října přijede tým Živanic, sem do Jiren vůbec poprvé. A všichni samozřejmě vědí, že jde o souboj osmnáctého se sedmnáctým celkem tabulky. Připomeňme jen, že výkop je v 16 hodin.

„Je to pro nás klíčový zápas podzimu, jednoznačně o šest bodů. Musíme to zkrátka urvat a vyhrát, protože poslední místo je nám velmi nepříjemné. Chceme to změnit. Já sám jsem proti Živanicím několikrát hrál. Za tu dobu předváděli vždy tvrdý fotbal s vysokými a silnými hráči na úkor kombinace, prostě styl Převýšov. My musíme hrát nejen důrazně, ale i ofenzivně a konstruktivně, aby každá akce měla smysluplné vyústění.“

Takže tvůj tip?

„Věřím, že porazíme Živanice 2:0! Jako střelce gólů si tipnu Radka Skuhravého a Martina Kleina.“

Jakube, hodně štěstí v dresu Viktorie Jirny i v osobním, tedy novomanželském životě!

Jakub Andrle

narozen: 14. ledna 1993 ve Svitavách

výška: 176 cm, váha:65 kg

post: záložník

číslo dresu: 10

pravák/levák: pravák

přezdívka: Andy, Andrs

fotbalový vzor: Tomáš Rosický

dosavadní kariéra: TJ Svitavy, MFK Chrudim, SFK Vrchovina, SK Úvaly, Viktorie Jirny

odehrál za Jirny v ČFL: 6 zápasů

zaměstnání: obchodní zástupce mobilního operátora O₂

bydliště: Praha 8-Kobylisy

mimofotbalová záliba: inline bruslení