5. 9. 2018   |   Redakce

Jednoznačně nejzkušenějším hráčem, který v létě zamířil do Jiren, je 34letý stoper Martin Klein. Fotbalový světoběžník pocházející z jižní Moravy získal ještě ve věku mladšího dorostence mistrovský titul se Spartou, poté patřil roky k velkým oporám Teplic, vyzkoušel si i start v reprezentaci a pak také několik exotických angažmá v zahraničí.

Martine, máš toho ve fotbale už za sebou docela dost, ale tvoje kariéra ještě nekončí. Co tě přivedlo sem do Jiren?

„Měl jsem několik nabídek z ČFL, oslovili mě i bývalí spoluhráči. Nabídky jsem zvažoval i z hlediska dojíždění z Prahy, a nakonec to dopadlo takhle, jsem tady v Jirnech. ČFL jsem hrál naposledy v sedmnácti letech, tehdy za béčko Sparty. Byl tam se mnou i Vláďa Pokorný, nyní asistent trenéra Hradeckého. Hovořil jsem také s majitelem klubu panem Jíchou. Vyložil mi svoji vizi postavit tým, v němž bych měl uplatnit hlavně svoje zkušenosti.“

Kde jsi začínal s fotbalem?

„U nás ve Vojkovicích, odkud jsem odešel do Brna a potom už do Sparty.“

Na Letné jsi získal mistrovský titul za jedinou odehranou minutu!

„Je to tak, na jaře roku 2001 za trenéra Ivana Haška. Střídal jsem Jirku Novotného v utkání se Slováckem, odehrál minutu, a byl to můj první start v lize. Díky tomu jsem pak také dostal medaili za titul. Bylo mi ještě šestnáct let, krátce před sedmnáctinami.“

A stal jsi se tak nejmladším hráčem, který získal český titul, že?

„To je možné, ani nevím přesně. Pak jsem se pohyboval mezi Teplicemi a Spartou. Měl jsem štěstí, že jsem si zahrál v sedmnácti Ligu mistrů, navíc se mi podařilo dát gól v Aténách Panathinaikosu. Měl jsem tehdy odehráno víc soutěžních minut v Champions League než v české lize. Následovaly znovu Teplice, kde jsme uhráli třetí místo v lize a navíc získali Český pohár. Pak jsem odešel do Turecka a hrál v Konyasporu, což je nejvíc muslimské město v zemi. Poté přišlo angažmá v Maďarsku a Ferencváros, další návrat do Teplic, i když už jen nakrátko. A v roce 2014 jsem odešel do Kazachstánu.“

Jak jsi se ocitl v tak vzdálené zemi?

„Angažmá v Kazachstánu mi vyjednával mj. David Zoubek, otec mého současného spoluhráče. Je to obrovská země, 43x větší než Čechy, takže má i víc časových pásem. Žije tam přitom jen 17 milionů lidí. Hrál jsem za dva týmy, Kyzylordu a Taldykorgan. Na všechny zápasy venku se létá. Taldykorgan je už blízko od čínských hranic. Teď jsou v Kazachstánu, pokud vím, dva Češi: Lukáš Droppa a Egon Vůch v Šachtaru Karagandy.“

Navštívil jsi i kosmodrom Bajkonur?

„Navštívil a navíc jsem měl to velké štěstí, že to bylo zrovna ve chvíli startu rakety do kosmu. Byli jsme tam s celým týmem a na zvláštní povolení, jinak se tam člověk nedostane. Prohlédl jsem se i tamní muzeum, kde je mimo jiné fotografie Vladimíra Remka.“

Co bylo dál?

„Vrátil jsem se domů. Jenomže pokud člověk působí tak daleko, sejde z očí a je to pomalu, jako by skončil. Loni na jaře jsem hrál divizi za Motorlet. V létě pak byl hráčský kemp, přes který jsem se dostal na Maltu. Vyhlédl si mě trenér Birkirkary. Udělal ze mě hned kapitána týmu, jenomže po dvou kolech ligy byl odvolán a i já jsem se ocitl na tribuně. Odehrál jsem tam všehovšudy sedm zápasů, dal tři góly, ale ať už bych zahrál jakkoliv, nový trenér dával přednost jiným hráčům. Skončil jsem tam v zimě a letos na jaře se připravoval individuálně.“

Prošel jsi zajímavé země. Získal jsi třeba i nové životní zkušenosti?

„Stoprocentně ano. V každé z těchto zemí se člověk naučí něco nového, i Maďarsku. Naučil jsem se cizí jazyky, včetně té maďarštiny. Měl jsem totiž přítelkyni Maďarku. Hodně jsem se tam zlepšil i v angličtině. Hlavně mi tam ale pomohl po fotbalové stránce holandský trenér Ricardo Moniz, který je teď v Trenčíně. Na něho vzpomínám nejradši.“

Jak chápeš a vnímáš svoji zdejší roli?

„Nezříkám se vůbec role zkušeného hráče, který se soustředí nejen na vlastní výkony, ale také předává zkušenosti mladším. To by měla být samozřejmost a něco jako přidaná hodnota, přestože dnes je práce s mladými složitější, než bývala dříve. Ale je to pro mě výzva. Já jsem se učil od Jirky Novotného. Měl jsem před sebou obrovské fotbalisty a poslouchal je na slovo.“

V začátcích tvé kariéry tě média charakterizovala jako talent s velkými předpoklady. Naplnily se?

„Kariéru jsem měl úspěšnou, i když mohla být ještě úspěšnější. Ale jsem za ni rád, mnoha hráčům se ani nesplní. Mohl jsem odejít už v patnácti letech do Eintrachtu Frankfurt, kde jsem byl na zkoušce a měli o mě zájem. Ale šel jsem z Brna do Sparty a nelituji žádného svého kroku, i když bych teď udělal spoustu věcí jinak. Záleží i na okolnostech. Dívám se však hlavně na to, co je teď.“

Teď je to, že je odehráno pět kol ČFL a Viktorie bodovala v jediném z nich. A ty jsi se dvěma góly zatím nejlepším střelcem týmu.

„Je tu nový tým s řadou mladých, kteří hráli nižší nebo mnohem nižší soutěže. Asi nikdo nečeká, že by Jirny letos atakovaly čelo tabulky. V prvním utkání ve Varech jsme nebyli horší, ale nesehraní. S Dobrovicí jsme z 0:2 srovnali na 2:2, a za tohoto stavu si vypracovali další tři šance, které jsme nedali a nakonec prohráli 2:4 kvůli školáckým chybám. V Benešově už byl vidět velký progres po herní stránce, ale i tak z toho byla prohra 0:2. V Převýšově nám přálo sportovní štěstí, které předtím chybělo. Utkání plné soubojů jsme vyhráli 1:0. Hlavně díky Frantovi Kafkovi v bráně.“

A před týdnem v Ústí nad Orlicí?

„Za celou dosavadní kariéru jsem ještě nezažil, aby hráč dostal v první minutě žlutou kartu za výstroj jako Tokar: černé elasťáky pod trenkami. A totéž na konci první půle Skuhravý. Nakonec bylo těch našich karet šest. Na tohle nejsem zvyklý, nenechávám si vše líbit. Také jsem dostal kartu už v první půli, protože jsem se ozval. Byli jsme fotbalovější, lepší, ale neudrželi jsme v nastaveném čase první půle vedení 1:0 a nakonec prohráli 1:2. Ale i proto, že jsme na konci zápasu neproměnili tři šance vyrovnat.“

Jak tipuješ nedělní zápas s Brozany?

„Tipnu si výhru 2:0, střelci gólů Radek Stöckner a David Zoubek, abych podpořil naše útočníky. Faktem ale je, že soupeře z ČFL poznávám jaksi za pochodu. Vím, že v Brozanech jsou někteří hráči, co prošli Teplicemi. Včetně nigerijského kanonýra Chukwumy.“

Martin Klein

narozen: 2. července 1984 v Brně

výška: 187 cm, váha: 88 kg

post: stoper

číslo dresu: 5

pravák/levák: pravák

fotbalové vzory: Marcel Desailly, Paolo Maldini

dosavadní kariéra: SK Vojkovice, Boby Brno, Sparta Praha, Teplice, Sparta Praha, Teplice, Konyaspor (Tur.), Ferencváros Budapešť, Teplice, Kaysar Kyzylorda (Kaz.), Žetisu Taldykorgan (Kaz.), Motorlet Praha, Birkirkara (Malta), Viktorie Jirny

v české I. lize: 197 zápasů a 12 gólů

reprezentace: 1 utkání za A-tým ČR, 22 utkání za U 21

bydliště: Praha 4-Nusle