18. 9. 2018   |   Redakce

Nejnovější jirenskou posilou je 22letý obránce Jan Kozel. Rodák z Prahy, jehož posledním působištěm však byl tým AFC Fylde v páté nejvyšší anglické soutěži. V dresu Viktorie zatím odehrál dva zápasy.

Honzo, máš něco společného s trenérem Lubošem Kozlem?

„Tolik, že jsme sousedé. Bydlíme v Psárech hned naproti sobě, ale příbuzní nejsme. Tedy alespoň jsme to nikdy nezkoumali. Odmala se znám i s jeho synem Danem Kozlem, který teď hraje za Vyšehrad. Bydlí zde také Pavel Kuka, letos měl padesátiny a stále aktivně hraje za Rapid Psáry. A hraje dobře.“

Prošel jsi už několik pražských klubů včetně fotbalové akademie Slavie a Dukly, jak jsi se však dostal do Anglie?

„Strávil jsem dva roky v Aritmě, abych se otrkal v divizi mužů. Toto působiště na Praze 6 mi co do polohy vyhovovalo, protože je poblíž Fakulty tělesné výchovy a sportu, kde studuji. A právě fakulta mi vybavila roční pobyt a studia na univerzitě v Prestonu poblíž Manchesteru. Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale dostal jsem možnost trénovat v klubu Preston North End a hrát za jeho rezervu. Přes jejich agenta jsem se pak dostal do National League a klubu Fylde. Z naší divize jsem tudíž ocitl v profesionálním fotbalu v Anglii.“

V Anglii hrají i pátou ligu profesionálové?

„Ano, dokonce až do šesté ligy tam je profesionální fotbal a trénuje se ráno i odpoledne. Sedmá liga už je poloprofesionální, něco jako tady ČFL. V Anglii jsem poznal, co fotbal obnáší, a to i po stránce vedení týmu. Jméno AFC Fylde tady možná nikomu nic neřekne, ale co se týče struktury a organizace, tady u nás by byl na prvoligové úrovni.“

Takže máš za sebou rok, který byl pro tebe přínosem?!

„Obrovským přínosem. Na první trénink jsem přišel coby student a hráč Aritmy Praha z české divize. A najednou tam stál vedle mě například bývalý kapitán Leedsu United. A nebo brankář, který dělal dvojku Petru Čechovi. Užíval jsem si to, že mohu být mezi takovými fotbalisty, jejichž individuální schopnosti jsou na jiné úrovni než u nás. Nezajímá je tam, co jsem dělal předtím, ale jen co ukážu na hřišti.“

Měl jsi vůbec čas na studia?

„Vyšli mi vstříc s rozvrhem, abych se mohl věnovat i fotbalu. Musel jsem se ale postarat sám o sebe a chtě nechtě rychle vyspět, což mě posunulo dál i po mentální stránce. Myslím, že se to obešlo bez nějaké větší krize. Hlavně si tam člověk uvědomí, že na něj nikdo nečeká, protože je jeden z mnoha. Musíte ukázat něco navíc, abyste přesvědčil, proč by vás měli přijmout. O životě teď přemýšlím trochu jinak. Je lépe nejprve něčím projít, než dostanete šanci. A když už ji pak opravdu dostanete, je třeba ji chytit za pačesy. Je mnoho hráčů, kteří si třeba ani nevšimnou, že takovou příležitost měli. To ale platí samozřejmě nejenom pro fotbal.“

Kdy jsi se vrátil?

„V Anglii fotbal končí v květnu, o měsíc dříve než tady. I škola. Vrátil jsem se domů a řešil, co dál. Jednou z možností bylo jít zpátky do Anglie a věnovat se pouze fotbalu, protože jsem si to tam už vyzkoušel. Objevilo se i Německo nebo Rakousko. Chci se ve fotbale posouvat dál, ale zároveň nehodlám kvůli tomu zahodit studia na FTVS, mám v úmyslu školu dodělat. Nastoupil jsem tedy do kempu hráčů bez angažmá pod vedením Tomáše Pešíra. Po dohodě s ním nakonec padla volba na Jirny, i když nějaký čas to vypadalo spíš na Olympii Radotín. Mohl jsem také hrát druhou ligu, jenomže ve Znojmě nebo Vítkovicích. To jsem zavrhnul: právě kvůli škole, která je v Praze. Škola a třetí liga je pro mě ideální kombinace.“

Proč jsi nehrál od prvního kola?

„Neměl jsem vybavený přestup z Anglie, takže až se vše administrativně dotáhlo.“

Odehrál jsi zatím za Viktorii jen dva zápasy a dost odlišné…

„Poznávám ČFL za pochodu. Ale ano, hned v prvním utkání za Jirny se mi podařilo dát dva góly a porazili jsme Brozany 3:2. Zápas nám vyšel herně i výsledkově.“

První zápas a hned dva góly, kolik tě to bude stát?

„Ještě nevím přesně, ale asi hodně. Kapitán a pokladník Michal Parys mě jistě zkasíruje.“

Jenomže týden nato přišel debakl 0:5 ve Štěchovicích. Proč?

„Propadák a ostuda. Začátek utkání přitom ničemu takovému nenasvědčoval. Řekl bych, že nám chyběla jak individuální zodpovědnost, tak i taktická z pohledu celého týmu. Štěchovice nám dávaly góly ze standardek a signálů, které měli secvičené. Pozdě jsme jejich hráče dostupovali. Za stavu 2:0 pro domácí jsme si něco řekli v kabině, ale hned na začátku druhé půle byl proti nám odpískán trochu problematický trestný kop a Volešák nechytatelnou střelou zvýšil na 3:0. Od té chvíle už to bylo zlé.“

Kdy jsi zažil naposledy takový debakl?

„Nevím, nepamatuji se, někdy v mládeži. Umožnili jsme Volešákovi, aby tvořil hru domácích a my sami jsme směrem dopředu nic zvláštního neměli.“

Tohle bude potřeba hodně rychle napravit, už kvůli trenérovi. Víš proč?

„Vím. Pan Hradecký bude mít 27. září sedmdesátiny. Do té doby nám zbývají dvě domácí utkání, to středeční s Velvary a pak nedělní s Pískem. Musíme zabrat.“

Jak to tedy vidíš s Velvary?

„Znám od nich Miroslava Müllera, s nímž jsem hrál za Aritmu. Dobrý fotbalista i kamarád. Jak už jsem ale řekl, potřebujeme zabrat a vyhrát. Tipnu si výhru 2:0 a přeju si, aby dali gól oba Stocknerové, i když Martin Klein i já se také pokusíme opět skórovat.“

Jan Kozel

narozen: 15. 6. 1996 v Praze

výška: 191 cm, váha:83 kg

post: stoper nebo levý bek

číslo dresu: 11

pravák/levák: levák

přezdívka: Johny

fotbalový vzor: Paolo Maldini

dosavadní kariéra: Rapid Psáry, Junior Vestec-Dobřejovice, Slavia Praha, Slavoj Vyšehrad, Meteor Praha VIII, Dukla Praha, Aritma Praha, AFC Fylde (Ang.), Viktorie Jirny

bydliště: Psáry

škola: student 3. ročníku FTVS

záliby: cestování, kino, posezení s přáteli