15. 11. 2018   |   Redakce

K nejzkušenějším hráčům Viktorie Jirny i celé ČFL patří 32letý střední záložník Tomáš BOREK. V české nejvyšší soutěži působil devět sezon, během nichž odehrál 170 zápasů a dal 14 gólů. Vyzkoušel si angažmá v Turecku či Polsku a na svém kontě má i starty v mládežnických reprezentacích ČR.

Tomáši, kde jsi začal kariéru a jak se vyvíjela?

„V Toužimi a odsud přestoupil do Viktorie Plzeň. V jednadvaceti jsem odešel do Příbrami a pak na hostování do Brna a následně Bohemians 1905. Z Vršovic jsem se přestěhoval na Julisku, na Duklu. Po ní už přišlo zahraniční angažmá.“

V Turecku?

„Ano, ale původní nabídka byla od Panathinaikosu Atény. Sešel jsem se i se zástupci klubu, jenomže oni si mysleli, že budu asi zadarmo. Tak tomu ale nebylo a 200 tisíc euro pro ně znamenalo v té době moc. Ozval se pak Konyaspor. Mimochodem poslední zápas za Duklu jsem odehrál v létě roku 2013 tady v Jirnech, bylo to poprvé, co jsem tu byl. V přáteláku s Hradcem Králové, který jsme vyhráli 3:0, se mi podařilo dát dva góly. Dva dny nato jsem odletěl do Turecka, kde jsem pak strávil tři roky.“

Tři roky v Turecku… jaké nejsilnější zážitky jsi si odnesl?

„Například to, že ve městě mě tamní obyvatelé a fanoušci všude poznávali, chtěli se společně fotit a hlavně žádali dres. Tam si hráčů váží a ne jako tady, kde je fotbalista považován za machýrka. V Turecku nikdo nezávidí a naopak tam jsou lidé hodně přející, takže moje zkušenosti odtamtud jsou velmi pozitivní. V Konyi na nás chodilo 18 tisíc diváků, teď tam jsou průměrné návštěvy už 25 tisíc. Alanya je daleko menší, a tak bylo o něco menší i to fotbalové šílenství.“

A nejemotivnější zápasy?

„Samozřejmě na stadionech Galatasaraye a Fenerbahce v Istanbulu, to byl opravdu zážitek, zápasy před 55 tisíci diváky. Besiktas měl stadion v rekonstrukci, navíc klub byl v trestu a na domácí zápas směly jen ženy a děti. Přesto jich přišlo osm tisíc. Hodně vzpomínám i na svůj tamní první zápas za Konyaspor, tehdy nováčka první ligy. Bylo to doma s Fenerbahce, prohrávali jsme 0:2, ale nakonec jsme dali mezi 75. a 85. minutou tři góly a vyhráli 3:2. Dával jsem první gól, a dobře se tak uvedl. Fanoušci mě brali, bylo to super.“

Co předtím v naší lize?

„Nelze zapomenout na můj první ligový start: v červnu roku 2006 za Plzeň, když se zachraňovala: v posledním kole na Spartě. Vyhráli jsme na Letné 3:1 a sestoupila Jihlava. Pak i první ligový gól v Ostravě, kdy jsem šel na hřiště na posledních deset minut a chvíli nato vyrovnal. Nejlepší můj zápas v lize byl však asi v dresu Dukly v Brně, kde jsme vyhráli 3:0 a dával jsem dva góly.“

Co bylo po Turecku?

„Půl roku první liga v Příbrami a další půlrok v polské druhé lize: Znicz Pruszków. A pak už návrat do Čech: loni v létě jsem začal trénovat s Olympií Praha, ale nedohodli jsme se. Na poslední chvíli z toho pak vzešla SK Lhota u Kladna a Středočeský krajský přebor. Odehrál jsem tam celou loňskou sezonu 2017/18, skončili jsme pátí. Od postupu do divize nás dělila neproměněná penalta v šesté minutě nastaveného času posledního utkání sezony. Lhotu mi vyjednal David Zoubek, otec našeho současného hráče, a on byl také letos u mého přesunu do Jiren. S panem Jíchou jsme se dohodli a nabídku jsem přijmul. Po mě už pak sem přišel jenom Martin Klein.“

Společně s Frantou Kafkou, Petrem Jeníčkem a Davidem Zoubkem tvoříš kvarteto hráčů, které nastoupilo do všech podzimních zápasů Viktorie. To tě ale asi stěží uspokojí, když nejsou výsledky?!

„Nesouhlasím moc s názorem, že dvanáct bodů je za dané situace ještě dobrých. Mohli jsme jich mít víc. Výsledkově se daly lépe zvládnout hned čtyři zápasy, z toho první tři ještě v srpnu: ve Varech, doma s Dobrovicí a v Benešově. Ten čtvrtý pak před měsícem v Litoměřicích. Rozhodně jsme mohli mít o čtyři až pět bodů víc. Po herní stránce byl od nás nejlepší zápas v Benešově a první půle v Litoměřicích.“

Koncem října v utkání v Zápech jsi brzy odstoupil. Co se stalo?

„Natažený sval. V dalším utkání proti Vltavínu jsem pak nastoupil až asi dvacet minut před koncem.“

Pravdou je, že s tvým příchodem na hřiště se hra zvedla. A nebo přišel zoufalý závěrečný nápor, vyber si…

„Nevím, zda jsme se zvedli, když hned po mém příchodu jsme inkasovali gól na 1:2. Takže naopak jsem si myslel, že jsem přinesl smůlu. Naštěstí Martin Klein v 90. minutě vyrovnal na 2:2. Měli jsme štěstí v průběhu zápasu, kdy jsme přežili spoustu šancí Vltavínu a nakonec získali dva body, které mají cenu zlata.“

Před týdnem ale přišla porážka 0:3 v Domažlicích. Dal se z tohoto zápasu vytěžit lepší výsledek?

„Zavinil jsem první gól hned v první minutě utkání, respektive pokazil rozehrávku, která mu předcházela. Ten rychlý gól v Domažlicích beru na sebe. Vytvořili jsme si pak asi čtyři šance, hlavně David Zoubek, bohužel gól z žádné z nich nebyl, ale to jsou všechno jen kdyby. Domácí měli těch šancí víc.“

Je to na podzim už evergreen: mužstvu chybí klasický útočník…

„Chybí stoprocentně, ale je to i o tom, že my z druhé vlny nepřipravíme šance. Jen nakopáváme balony, chybí nám kreativita v přechodové fázi, snaha něco vytvořit. Valnou většinu z dosavadních jedenácti gólů jsme dali po standardkách.“

Zbývá domácí zápas v sobotu 17. listopadu, soupeřem je Králův Dvůr s brankářem Krčkem, jenž vychytal na podzim už sedm nul. Nejvíc z celé ČFL.

„Znám Jirku Krčka i další. Například Martina Krause, se kterým jsem byl v Bohemce, ale například i Martina Šlapáka nebo Tomáše Břížďalu. Očekávám, že dnes to bude zase hlavně boj a snad to nějak ukopeme. S trochou nezbytného štěstí.“

Připomeňme ještě, že zápas s Královákem se hraje již od půl druhé. A tvůj tip?

„Vítězství 1:0 s odřenýma ušima: díky vlastnímu gólu soupeře…“ (smích)

A ten padne až v nastaveném čase?

„Radši dříve, abychom se nemuseli tolik nervovat. Byl bych rád, když už se nám na podzim moc nedařilo, abychom měli za ním alespoň příjemnou tečku. Hraní o záchranu pro mě není ničím novým, letos z ČFL sestupuje jen jeden a šance samozřejmě stále žije. Uvidíme, co bude na jaře. Nic to však nemění na tom, že v zimě musí být kádr posílen, protože v této podobě na záchranu v ČFL nemá.“

Tomáš Borek

narozen: 4. dubna 1986 v K. Varech

výška: 187 cm, váha: 86 kg

post: defenzivní záložník

číslo dresu: 7

pravák/levák: pravák

přezdívka: Bóra, Boris

fotbalové vzory: Pavel Nedvěd a David Beckham

bydliště: Praha 14-Dolní Počernice

mimofotbalové záliby: tenis, výlety s přítelkyní na koloběžce, vycházky se psem

dosavadní kariéra: SK Toužim, Viktoria Plzeň, FK Příbram, Zbrojovka Brno, Bohemians 1905, Dukla Praha, Konyaspor Kulübü (Tur.), Alanyaspor Kulübü (Tur.), FK Příbram, Znicz Pruszków (Pol.), SK Lhota, Viktorie Jirny

v české I. lize: 170 zápasů a 14 gólů

odehrál za Jirny v ČFL: 16 zápasů